Zatímco tam jsou opravdu jen dvě barvy v mřížce, vysoké kontrastní černé a bílé plochy oklamají oči do vnímání šedého kruhu na každé křižovatce. Tato iluze vychází ze sítnicových buněk, nastavením jasu obrazu, nastavením intenzity světelného signálu v mnoha malých částech, které ti umožní prohlédnout si širokou škálu světlých a tmavých detailů ve stejném obraze, na rozdíl od monitoru počítače nebo displeji televizoru, který má jedno nastavení jasu pro celý obraz.
V Hermann Grid, křižovatka, na kterou se přímo díváte (oranžový kruh) padá na fovea, který má velmi malé boční inhibice v důsledku malého recepčního pole a vysokou koncentrací fotoreceptorů. Naše vnímání v této oblasti je poměrně přesné, vidíme prostor v bílé nebo světle šedé. V oblasti v rámci zeleného kruhu, tmavé a světlé oblasti jsou vyrovnané, takže není nutná úprava, a vidíme tuto oblast jako bílé. U periferní křižovatky (fialový kruh), je většina z recepčního pole zaplavena bílým světlem, což způsobuje silnou boční zábranu, která má za následek snížení reflexivní reakce a oblasti, která se zobrazí šedá.
